Ahoj kamarádi,
dnes bych vám chtěl vyprávět o mé sobotě, plné dobrých skutků.
Tuto sobotu jsem si opravdu užil. Od rána jsem se těšil na oběd. Měla být panenka. Protože jsem panenkofil, chápete, že to byla sláva. Pro ty mdlejšího rozumu, nejedná se o Barbie, ale o vepřovou panenku. Moje šikovná paní ji dělá úplně fantastickou.
Zde jsem udělal první dobrý skutek a nesežral jsem ji sám, ale nechal jsem i dětem.
Musel jsem se posilnit, protože jsem na odpoledne slíbil pomoc při předzimním úklidu v botanické zahradě. Foto je právě z jedné z akcí. Upevňovali jsme akát jako oporu pro nějakou „Adélu“.
Nejprve musím objasnit, proč fotografie vznikla.
Má žena umí nejen skvělou panenku, ale je též šéfredaktorkou prestižních Dalovických listů, což je něco mezi Vanity Fair a New York Times. A ta mě požádala, abych požádal dámskou část naší brigády, aby udělala nějakou pěknou fotku na titulku zmíněného periodika. Nebudete tomu věřit, ale toto je pouze jedna z deseti fotek, kterou členky udělaly a na všech je vidět můj zadek z různých úhlů. Otázkou je proč? Po dlouhém přemýšlení jsem došel ke třem odpovědím.
a) můj zadek je hezký
b) můj zadek je hezčí než můj obličej
c) Davide, nebuď tak domýšlivý, o tebe tady vůbec nejde
Nechám na vašem posouzení, že jsem byl u odpovědí b). a c). zbytečně kritický.
Ale zpět k dobrým skutkům.
Zasadil jsem mandloň.
Ti z vás, co někdy ochutnali mandloňovici, tak chápou mou hrdost. Celé generace by byly ochuzeny o tuto dobrotu. Nemohu nevzpomenout svého souputníka Dana, který zasadil druhou. Také skvělý počin.
Po setmění jsme měli malé pohoštění u ohně. Další dobrý skutek, nesnědl jsem všechny klobásy, byť jsem si je za vynaložené úsilí zasloužil.
Pak už zbývala pouze putyka. Spláchnout pot a slzy jsme vyzkoušeli v blízkém restauračním zařízení U Čutňáka. Neptejte se mě, proč se to tak jmenuje. Já se taky radši neptal. Ale plzeň byla výborná. Až tak, že to jeden ze štamgastů trošku přehnal a skončil v chladném večeru na chladném chodníku.
Paní servírka se asi dozvěděla, že jsme s Danem zasadili mandloně a budeme tedy nakloněni dalším dobrým skutkům a požádala nás, zda bychom zmíněného pána, neodvedli domů. Přece jen by mohl do rána prochladnout. Pán měl minimálně metr devadesát a sto kilo, ale protože jsem měl na sobě mirkodušínovské šortky, jak jim s úšklebkem říká má paní, musel jsem prostě pomoci.
Pán naštěstí nebydlel daleko. Směr nám určoval jeho devadesátiletý otec, který si pro něj přišel a střídavě si pomáhal holí při chůzi a střídavě s ní mlátil syna přes pozadí.
Možná to byl důvod, že můj dobrý skutek byl oceněn.
Po odnesení nadměrného nákladu do druhého patra staré vily, jsem zjistil, že mé šortky utrpěly újmu. Byly totiž úplně mokré zrovna na té straně, kde jsem podpíral zmíněného chudáka. No, voda to nebyla, jak jsem zjistil.
I přes tuto trochu větší kapku byla sobota úspěšný den. A protože se přiblížila velmi blízko neděle a studilo mě levé stehno, vydal jsem se k domovu, abych nabral síly na další hezký den.
P.S. – žena ještě fotky neviděla, takže zda se dostanu na titulku, je ve hvězdách.
Mooooooc dobrý
Díky moc