Dnes jsme se jako obvykle každý čtvrtek vydali se psem Barnabášem na delší procházku do vodáckého stanoviště Hubertus. Vedro bylo k padnutí už v 9h ráno. Cestou tam jdeme lesem, zpátky po cyklostezce podél řeky. Postupem času vedro odcházelo a mraky přicházely. Přidalo se hřmění a celkem solidní déšť.
Na Hubertus jsme dorazili poklusem jak mokří psi. Barnabáš tedy ne jak. Na řece bylo také živo. Dojížděly party fanoušků vodního dobrodružství a jejich cíl byl vytáhnout loď na břeh a utéct pod slunečníky. My jsme chytli místo už jen na stojáka.
Všimli jste si někdy, že holky na vodě nenosí podprsenky? To je hezká móda, viďte. Jsem rád, že to dorazilo i k nám. Využil jsem toho a udělal takové oblastní kolo Miss mokré tričko. Jako bývalý zkušený rozhodčí fitness jsem si rychle vytvořil pořadí.
Nicméně pršelo čím dál tím víc, mokré tričko mě studilo také čím dál tím víc, takže jsem přemýšlel, jaký bude plán B. Navíc se na mě hoši od Bobří řeky nedívali úplně mile, protože je Barny, kterému déšť nevadil, každých pět minut třepáním osprchoval. A že ze svého kožichu umí pár decek vyprodukovat.
Plán B jsem pojal jako výzvu, jestli ještě uběhnu 5km. Navíc podle rady Rosti Václavka, tzn. dýchat pouze nosem. Povedlo se, byť po dvou kilometrech jsem nevěděl, jestli mi teče po hlavě víc dešťovky nebo potu. Zastávka byla jen jedna, u mě čůrací, u Barnabáše kakací. Dokonce i počasí přálo, dobíhali jsme za polojasna.
Neváhejte a vyražte na vodu, holky samozřejmě nahoře bez.